JAN NEBESKÝ

„Obrazy a vize, volné asociace, komentáře…. Destruovat příběh a přijít s čirou abstrakcí.… Připomíná postmoderní koláž, která bez zábran propojuje motivy a vrstvy textu a uvažuje nad nimi. Není úplně důležité rozečíst Nebeského šifru, ale spíš se poddat proudu obrazů a vizí, které nabízí.“

Jana Machalická, Lidové noviny 17. 11. 2011

V matematice a fyzice se teorie chaosu zabývá chováním jistých nelineárních dynamických systémů, které (za jistých podmínek) vykazují jev známý jako deterministický chaos, nejvýznamněji charakterizovaný citlivostí na počáteční podmínky. V důsledku této citlivosti se chování těchto fyzikálních systémů, vykazujících chaos, jeví jako náhodné, i když model systému je deterministický v tom smyslu, že je dobře definovaný a neobsahuje žádné náhodné parametry.

Systémy, které vykazují deterministický chaos, jsou v jistém smyslu složitě uspořádané. Tím je význam slova v jistém nesouladu s obvyklým chápáním slova chaos jako totálního nepořádku.

Teorie chaosu - Wikipedia

INSCENACE SWEET SWEET SWEET

6. – 22. 6. uvedeme na Nové Scéně premiéru a následné reprízy inscenace SWEET / SWEET / SWEET, která vzniká speciálně pro tuto příležitost ve spolupráci s Činohrou ND. Jde o prezentaci několika Nebeského posledních režií, které se uskutečnily v Experimentálním prostoru NoD a Studiu hrdinů, kombinovaných s krátkým představením či performancí. Té se každý večer zúčastní jeho blízcí spolupracovníci. Možná se ocitneme v poli působení magnetu, který přitahuje i odpuzuje zároveň.

ARCHIV

Teoretickou složku festivalu tvoří kritické debaty či akce v Café NONA. Sympozia I. a II. (19.6. a 25.6.) budou věnována tématům, která Nebeského inscenace nabízejí a provokují. Po dobu festivalu bude v NONě k dispozici Live archív, vznikající ve spolupráci SWEET SWEET SWEET s Divadelním ústavem a fotografem Bohdanem Holomíčkem.

Expozici na piazzetě Národního divadla a v Café NONA budete moci navštívit až do 28. června 2015.

Sweet Sweet Sweet Nebeský festival vznikl ve spolupráci s Činohrou Národního divadla, na setkání se těší její umělecký ředitel Michal Dočekal.

Tento projekt vznikl ve spolupráci s Pražským Quadriennale scénografie a divadelního prostoru 2015.

UMĚLCI 9+

Základ skupiny Umělci 9+ jsou scénografové a vizuální umělci, se kterými režisér dlouhodobě spolupracuje ( Michal Pěchouček, Tomáš Ruller, Igor Korpaczewski, Jana Preková, Petra Vlachynská, Jan Štěpánek, Vladimír Kokolia, Ivana Kanhäuserová ). Právě jejich různorodé zaměření a tedy i vystavené koncepty jsou výzvou pro celkové vyznění společné instalace, prostředí, které na piazzetě ND vzniká. To poskytne možnosti a bude výchozím bodem - nabídkou pro další události. Výtvarníci na piazzetě ND vytvoří svými instalacemi prostor, kde se každý procházející může stát performerem.

Během představení na NS ale i koncertů, které proběhnou v rámci festivalu v prostoru NONy uslyšíme hudebníky (Milana Svobodu, Vojtu a Irenu Havlovi, Martina Dohnala, Pavla Fajta, Radima Hladíka, Aleše Březinu, Emila Viklického, Jana Šikla, Joeho Karafiáta a další), ti byli vyzváni zhudebnit báseň Ivana Wernische “Kráčej zvolna” a vstoupit tak do představení každý svým osobitým stylem. Navíc budeme mít možnost každou noc navštívit jejich koncerty.

K základní rodině Nebeského patří zejména herci (David Prachař, Karel Dobrý, Lucie Trmíková, Miloš Mejzlík, Kateřina Winterová, Saša Rašilov, Petra Špalková, Igor Chmela, Miloslav König, Petra Lustigová, Jiříh Černý) a taneční soubor 420PEOPLE. Ti nás budou provázet pěti představeními.

Výtvarníci Hudebníci Herci Tanečníci
Igor Korpaczewski

Ddddiplomoval jsem jako poslední ročník za bolševika. Dokážete si představit, jak asi vypadalo to studium. Pak jsem chtěl co nejlépe malovat. Alespoň to položilo nějakou laťku. Malba je zajímavá tím, že může nabídnout projekci citu a intuice i strukturu myšlenky – abstraktně, ale systémově. A také možnosti napojení myšlení malby na vědomí své doby. Nebráním se zobrazování, naopak. Je však důležité, jak se to udělá. Později mne také zajímalo, jak jinak lze ještě „naložit“ s malbou. Začal jsem v galeriích vytvářet instalace, které využívají konkrétní prostor, a jsou často zamýšleny jako obraz ve 3D. Často v nich pracuji se světlem, někdy dokonce i s pohybem a zvukem. Taky jsem udělal pár velkých volných maleb na domy.

POMNÍK REŽIJNÍ METODY J.N. Nad piazzetou ND jsem chtěl původně mít balon - sochu Nebeského sedícího jako Budha. Ale nebezpečné helium, rozpočet a nemožnost nic poutat k budovám ND... Druhá verze je lepší. Nevyzdvihuje Nebeského, ale jeho režijní metodu. Poctivý sloup příprav sv.Simeona Sloupníka a nahoře zdánlivě svévolná svoboda formy. Ale právě jen zdánlivě. A „to se mi líbí“ na režijní metodě a vlastně i na samotném Janu Nebeském nejvíce.

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Ivana Kanhäuser

MgA. Ivana Kanhäuser - narozená 7. ledna 1982. Studia na Střední Umělecko-průmyslové Škole na Žižkově, obor Scénické techniky. Na DAMU absolvovala katedru Scénografie. Během studií spolupráce s Katharinou Schmitt (Koltés – ZÁPADNÍ PŘÍSTAV, divadlo DISK 2004), se Spitfire company (HLAS ANNE FRANKOVÉ, 2007, NoD- Roxy), dále s Jakubem Folvarčným ( UŠIMA PODZIMU ) a Veronikou Riedlbauchovou (Sarah Cane OČIŠTĚNÍ / DEPURADOS, 2010, česko-španělský projekt) Janem Nebeským ( PŘÍLIŠ TICHÝ NOS, site specific v prostoru Nekázanka). Dlouhodobá spolupráce s Jiřím Adámkem.( 12 MILOSRDNÝCH, POŽÁR, ŘEKNI NĚCO, PŘÍBĚHY.) Nerada dělá divadlo pro 700 diváků (a více), se svými autorskými projekty (OUTSIDERSKÁ SCÉNOGRAFIE) zkoumá exaktně jak se tomu vyhnout a dělat scénografii nefunkční, konceptuální a nejlépe pro jednoho jediného diváka.

ZRCADLO Úhel odrazu je roven úhlu dopadu, přičemž odražené vlnění zůstává v rovině dopadu. Odražený paprsek zůstává v rovině dopadu (v rovině dané dopadajícím paprskům a kolmicí dopadu) a svírá s kolmicí dopadu úhel odrazu, který je stejně velký jako úhel dopadu. Když bude pršet, nebo bude zataženo, tak to nebude vůbec fungovat...no ale aspoň se zalejou a třeba ještě vyrostou, ne?! Prostorově a světelně interaktivní instalace v procesu. V rámci projektu Ousiderské Scénografie. SAKRALIZÁTOR Ivana Kanhäuserová, Petra Vlachynská, Michal Cáb

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Jan Štěpánek

Jan Štěpánek, český scénograf. Po ukončení DAMU scénografie v r. 1997 se začal soustředit na divadelní experimentální práci. V r. 2003 začal učit design na JAMU v Brně. Pracuje také na televizních peojektech a účastní se výstav.

MÍSTO NEBESKÉHO MÍRU

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Jana Prekova

Zážitek mění buněčnou stavbu. Scénografka, vizuální umělec a pedagog. Spoluzakladatelka Ateliéru tělového designu na FaVU VUT, ateliéru scénografie na JAMU v Brně. Pracuje jak v experimentálních prostorech, tak ve velkých divadelních domech.

NĚKDO MI ŘEKL, ŽE VZTAH JE SPÍŠ KRUH

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Michal Pěchouček

Výtvarné umění, jehož jsem byl donedávna součástí, považuji za lehce protekční divadelní sestru. Také ona je schopna smyslového, nepřímého vyjadřování a svébytného myšlení. Pokud jsem se ale rozhodl věnovat se poslední dobou aktivně především divadlu, je to jen příznak mých setrvačných motivací dokončit dílo v klidu u inspirativnější sousedky. Cítím se u ní svobodnější, protože se můžu dotknout jiných témat, na které jsem jakožto výtvarník neměl náležité prostředky. Vstupuji navážno do dramatického prostoru divadelního jeviště a je to krok, kterým se mohu vzdálit od určitých monotónních možností galerijního prostoru. Vlastně beru dosavadní výtvarnou tvorbu jako důkladnější přípravku na tvorbu dramatickou.

ČESKÁ KRAJINA Transformace státního symbolu do malířského žánru.

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Petra Vlachynská

Petra Vlachynská (*1978 Uherské Hradiště) O vousy začala pečovat již v raném dětství. Vystudovala oděvní návrhářství na TU v Liberci. Na DAMU v Praze na katedře scénografie dokončila studia v oboru kostým a maska, na katedře alternativního a loutkového divadla scénografii, zaměřenou na site-specific theatre. Její práce zahrnuje kostýmní tvorbu pro divadlo a film, site-specific projekty, styling a fashion design. Mimo jiné se také věnuje autorské tvorbě. Spolupracuje s Janem Nebeským, Janem Fričem, Braněm Holičkem, Janem Buštou, Spitfire company, Tantehorse company a s dalšími umělci. Podílela se na řadě filmů, z nichž film Bába (režie Zuzana Kirchnerová/Špidlová) získal 1. místo v sekci studentských filmů na festivalu v Cannes. Vousy češe i své dceři.

SAKRALIZÁTOR: Ivana Kanhäuserová, Petra Vlachynská, Michal Cáb

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Tomáš Ruller

Prof. Tomáš Ruller narozen 1957 Brno, ČR; 1982 absolvoval sochařství na AVU v Praze; umělec nových médií & performance; spoluzakladatel Západo-východní školy pozornosti 1983, Černého trhu 1985/90, od 1989 organizuje Otevřenou situaci / Evropský projekt; byl aktivní v opozici (Otevřený dialog 88) a Sametové revoluci (Občanské fórum 89/90). V roce 1992 spoluzakládal FaVU, kde v roce 1993 založil oborovou katedru Video-multimedia-performance včetně Media-archivu a Multimediální laboratoře, v letech 1992/97 organizoval mezinárodní výstavy a symposia Hi-Tech/Umění, v letech 1998/2000 restrukturalizoval fakultu z pozice děkana, v roce 2004 dosáhl statutu profesora a nyní vede Ateliér performance (http://performance.ffa.vutbr.cz/)

REÁLNÁ VIRTUÁLNÍ PERFORMATIVNÍ SCÉNA Reálný akční prostor sdílený streamingem v inter-netu globálně - ve zpětné vazbě: zvoucí k přítomnému hraní (sólově i kolektivně) se vzdalujícím se a mizejícím obrazem vlastního uplývání času - v propojení libovolně vzdálených reálných míst: nabízející živou inter-akci v těsném míjení časového zpoždění na pozadí odplývání z přítomnosti do minulosti rtsp://stream.ffa.vutbr.cz/ruller.sdp

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Vladimir Kokolia

V malířství se věří na pramen čisté vody, proto malíři chodí s proutkem. Jenže malovat se dá i podle algoritmu. Všechno se dá dělat podle algoritmu, nakonec tak lze zrežírovat i náhodu, paradox, a možná i ten pramen. Obávám se, že algoritmizovaná kreativita silně převažuje. Proto sháním lidi, jejichž kreativita je nepředvídatelná a zároveň nutná. Jako když se použije proutek. Režie Jana Nebeského je právě ten případ.

PLENÉR (2015) Jan Nebeský je divadelní režisér, ale spojuju si ho s několika malbami, které jsem kdysi letmo zahlédl nad ránem při návštěvě u nich doma, kde v kolébce občas zavrnělo před pár dny narozené robátko. Z maleb mi utkvěl kolorizmus, snad něco z rukopisu, jinak už asi nic. Budu na piazzetě portrétovat Jana Nebeského tím, že budu malovat (lidi, a nevím, co všechno ještě), a budu se u toho cítit, jako bych byl on.

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Aleš Březina

Aleš Březina (*1965), český hudební skladatel a muzikolog. Spolu s libretistou a režisérem Jiřím Nekvasilem je autorem opery Zítra se bude... o procesu s Dr. Miladou Horákovou (ND Praha 200 . V září 2013 měla v ND Praha premiéru v pořadí druhá Březinova opera Toufar. Kromě koncertní tvorby je Březina autorem hudby k filmům Jana Hřebejka, Petra Zelenky, Dagmar Knöpfel, Petra Nikolaeva, Dana Wlodarczyka, Jiřího Menzela, Olgy Sommerové a Olgy Špátové a k divadelním inscenacím Roberta Wilsona, Jiřího Ornesta, Jiřího Nekvasila, Šimona Cabana, Jana Nebeského, Martiny Schlegelové a Michala Dočekala. Za svou hudbu byl nominován na řadu filmových a divadelních cen. V současné době spolupracuje s režisérem a producentem Davidem Mrnkou na filmu Milada.

Koncertní provedení písní a scénické hudby z inscenace Král Lear (režie Jan Nebeský) v podání herců z této inscenace (David Prachař, Kateřina Winterová, Petra Špalková, Eva Salzmannová, David Švehlík, Saša Rašilov, Jan Bidlas ad.) http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/6297 http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/5291 http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/5700 http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/6281

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Emil Viklický

Born: November 23rd, 1948, Olomouc, Czechoslovakia • born 1948 in Olomouc, Moravia, Czech Republic. • 1971 - graduated at Palacky University, Olomouc - as mathematician. • 1976 - First prize for composition “Green Satin”, Monaco. • 2000 - First prize in “New opera for Prague 2000” - full scale opera“Phaedra”, first performance Sept 20th, 2000 - State Opera Praha. Also played in Deutsches Oper, Berlin and Oper Unten den Linden, Berlin. • 2002 - “Der Ackerman und Der Tod”, concert performance of opera June 16th, 2002 in Berlin, Opera Unten den Linden. • 2003 - “Mácha Diary” opera for National Theater Prague, May 1st, 2003. • 2004 - “The Mystery of Man”, melodrama for Wynton Marsalis Concert Bigband and 2 narrators, on the texts of Václav Havel. Premiere: New York City, Lincoln Center, Oct 28th, 2004. • 2006 - Emil Viklicky Trio have played London jazz festival and have received 5 reviews in all important english press (The Times, Guardian, etc.) • 2007 CD “Cookin in Bonn”, Emil Viklicky Trio, issued in London by Dekkor Records. • 2007 CD “Moravian Gems” Cube-Metier, UK, with George Mraz, Iva Bittova, Laco Tropp. All compositions and arrangements of Moravian folk tunes by Emil Viklicky. • 2009 CD “Sinfonietta - Janáček of Jazz”, VENUS Records, Japan. With George Mraz - bass, Lewis Nash - ds. • 2011 CD “Kafka on the Shore”, VENUS Records, Nissan prize for the best sounding CD in Japan 2011. • 2011 “Medal of Merrit” from Czech president Vaclav Klaus for lifelong music achievements. • 2014 CD “Together Again”, ACT Records 9622, Germany, duet with George Mraz - bass • 2014 CD "Live at the Box", Peter Bielicky records 001, Germany.

Emil Viklický

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Jan Šikl

Jan Šikl (*1984) se začal skladbě věnovat na Konzervatoři Jaroslava Ježka a studia dokončil na Pražské konzervatoři. Kromě klasické skladby se věnuje hudbě scénické a filmové a také se jako aktivní hudebník a skladatel věnuje nujazzu (kapely Zabelov Group a Soliloqui) či worldmusic (kapela Korjen). Inspiraci hledá rád v severském jazzu, elektronické hudbě a evropském minimalismu. Ve volném času se nesystematicky věnuje intuitivnímu hledání smyslu života.

Korjen Tři divoženky různých evropských krajin se na společné cestě hledání kořenů nechají nést třemi místními šerpy. Kouzlo lidové tvořivosti setak potkává s krásou jejich individualit za kroku moderních beatů.." ...aneb Korjen je mezinárodní world-music formace usazená v Praze, která čerpá z lidové hudby celé Evropy a tento tradiční odkaz přetváří do své estetiky, ve které má místo breakbeat, jazz, hip-hop, drum;bass, rock a cokoliv, co nám přijde pod ruku.http://www.korjen.cz/

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Joe Karafiát

Skladatel/textar/aktivni hudebnik...Garage ,Plastic People,Superguitars,atd.

kytarove kombo,mikrofon

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
David Prachař

Po absolvování pražské DAMU (1982) zahájil svoji profesionální hereckou dráhu v libeňskémDivadle S. K. Neumanna, kde se sešel s legendárním režisérem Janem Grossmanem – v jeho inscenaci Albeeho hry Kdopak by se Kafky (vlka) bál? hrál Nicka, v Sofoklově Oidipovi byl členem chóru; obsazovali ho i další režiséři, Jan Nebeský mu svěřil např. roli Osvalda vPřízracích. V roce 1989 hrál v jeho inscenaci Strindbergových Věřitelů v Divadle E. F. Buriana, s tímto režisérem přešel posléze do Činoherního klubu (1989-92), kde hrál mimo jiné titulní roli Oresta v Euripidově tragédii. Následující dva roky byl ve svobodném povolání. V roce 1994 přišel s režisérem Nebeským do nově se formujícího Divadla Komedie, kde setrval až do roku 2002 a byly to pro jeho umělecký vývoj významné roky. Zahrál si tu řadu úspěšných rolí (např. Lenglumé v komedii Okno do hlavy, titulní Hamlet (Cena A. Radoka, 1994), Clov v Konci hry, režíroval tu také své autorské představení Tiše ke světlu). Osudové pro něho tady bylo setkání s režisérem Michalem Dočekalem, v jehož inscenacích vytvořil několik postav (Solenyje ve Třech sestrách, Porcia v Kupci benátském, Šťastlivce v Lese aFausta v Marlowově Tragické historii o doktoru Faustovi (získal za ni opět Cenu A. Radoka, 2001). Hostoval a hostuje občas i na jiných scénách. Angažmá v Činohře Národního divadla získal v roce 2002. Uvedl se zde titulním RostandovýmCyranem z Bergeracu, dále jsme ho viděli mimo jiné jako Wanga v Brechtově Dobrém člověku ze Sečuanu, jako titulního Shakespearova Coriolana, hrál Antona v MayenburgověEldorádu, Tajemníka Wurma v Schillerových Úkladech a lásce, Bedřicha Hofreitera ve Schnitzlerově Duši – krajině širé, Wagnera – Strausse v Kohoutově Malé hudbě moci, účinkoval v benefici V. Chramostové Tři životy, byl Stockmannem v Ibsenově Nepříteli lidu,Williamem Staffordem, vévodou Buckinghama v Shakespearově Richardovi III., Janem ve Stoppardově Rock´n´Rollu, Billem Fordhamem v Lettsově Srpnu v zemi indiánů, Bérengerem v Ionescově Nosorožci ad. V současnosti hraje na jevišti Národního divadla Josefa Habršperka ve StroupežnickéhoNašich furiantech, ve Stavovském divadle představuje Trigorina v Rackovi, Mouchu v Šamberkově Jedenáctém přikázání, Orgona v Tartuffe Impromptu! a Jaga v ShakespearověOthellovi. Na Nové scéně hraje Vladimíra v Beckettově Čekání na Godota.

INSCENACE

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Jiří Černý

Jiří Černý odmaturoval na hudebně-dramatickém oddělení Pražské konzervatoře v roce 2001. Před angažováním v Činoherním studiu v Ústí nad Labem absolvoval dvojjazyčnou divadelní stáž na francouzském institutu. V současné době je častěji k vidění v projektech Divadelního studia Továrna na Nové scéně Národního divadla. Účinkoval v prostoru NoD ve hře Nikolaje Koljady Murlin Murlo /režie Viktorie Čermáková/, v divadle Ponec v současnosti účinkuje v představení Poslední dvě cigarety /režie Saša Rašilov a Vanda Hybnerová/. Je vicemistr celorepublikového kola soutěžního klání ve slampoetry z roku 2004 (slampoetry=soutěž v přednesu poezie pohybující se na pomezí básnictví a freestyle hip-hopu přivezená do Čech z Chicaga. Tento styl vznikl v 80. letech 20. století). FILM A TELEVIZE Objevuje se také na filmovém plátně nebo v televizi, účinkoval například ve filmech / seriálechČetnické humoresky, Černí andělé, Odpad město smrt, Příběh kmotra.

inscenace

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Karel Dobrý

Studoval činoherní herectví na pražské DAMU, ale školu nedokončil. Na začátku 90. let hostoval v Divadle E. F. Buriana (dnes Archa) a začal rovněž vystupovat se Spolkem Kašpar Jakuba Špalka. V letech 1993–2002 byl stálým členem pražského Divadla Na zábradlí. Později spolupracoval s Pařízkovým Pražským komorním divadlem na scéně Divadla Komedie, objevuje se na Letních shakespearovských slavnostech, v divadle Archa, Ta Fantastika ad. Účinkuje i na alternativních scénách: v Roxy/NoD, MeetFactory, ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci. Zde hraje roli Andreje Daniloviče v inscenaci Den opričníka, za niž získal Cenu Divadelních novin za herecký výkon sezóny 2012–13 a Cenu Alfréda Radoka. Než se v roce 2014 stal členem Činohry ND, hostoval na první české scéně jako Odysseus v Shakespearově Troilovi a Kressidě. V současné době je na jevištích Národního divadla k vidění coby Vincent van Gogh v Massiniho Ohlušujícím pachu bílé, Vocilka v Tylově Strakonickém dudákovi, Iris ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu a v titulních rolích inscenací Tartuffe Impromptu! a Othello.

inscenace

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Kateřina Winterová

Herecké vzdělání získala na Pražské konzervatoři. V době studií hostovala v pražském Divadle pod Palmovkou, po ukončení studií (1996) nenastoupila do stálého angažmá. Hostovala ve dvou inscenacích v hradeckém Klicperově divadle a taktéž pohostinsky nastudovala v činohře Národního divadla postavu Teriny v adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku (StD 1997) a Andělu v dramatizaci Durychova Bloudění (ND 1998). Do angažmá v Národním divadle vstoupila v roce 1998. Nejdříve hrála role ve zmíněných inscenacích, ke kterým postupně přibývaly další: Carol v Mametově Oleanně (DK 1998), Frída Foldalová v Ibsenově Johnu Gabrielovi Borkmanovi (StD 1998), Boženka v Šamberkově Éře Kubánkově (StD 1999), Héró v Shakespearově komedii Mnoho povyku pro nic (StD 1999), Ofelie v Shakespearově Hamletovi (ND 1999), Princezna Albi ve Fischerové Ptáku Ohniváku (StD 2000), Aglája v dramatizaci Dostojevského Idiota (StD 2001), Hanička v Jiráskově Lucerně (ND 2001), Rebeka v Crimpově hře Venkov (DK 2002), Julie v Shakespearově Romeovi a Julii (StD 2003), Ofelie v Müllerově hře Hamlet-stroj (Projekt Bouda 2003), dvě role v Brechtově Dobrém člověku ze Sečuanu – Šen Te a Šuej Ta (StD 2003), dvě role v Churchillové Prvotřídních ženách – Angie a Markéta (StD 2004), Verunka ve Stroupežnického Našich furiantech (ND 2004), Maria v Sheridanově Škole pomluv (StD 2004), Luisa v Schillerových Úkladech a lásce (StD 2005), dvě role v Čičvákově adaptaci Tisíc a jedna noc – Druhá žena a Azíza (StD 2005), viděli jsme ji jako Haničku v Lucerně (ND 2001), Heavenly Finleyovou ve Williamsově Sladkém ptáčeti mládí, Noru ze hry Elfriede Jelinek Co se stalo, když Nora opustila manžela a Kressidu v Shakespearově Troilovi a Kressidě a další. V současné době ji mohou diváci vidět na jevišti Stavovského divadla coby Elmíru v Tartuffe Impromptu!.

inscenace

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Miloslav König

Vystudoval herectví na pražské DAMU (absolv. v roce 2007, v roli Davida ve hře Království (L. Lagronová) v režii Štěpána Pácla). Už během studií hostoval na pražských scénách – např. v Divadle Na zábradlí (Chasník v Gazdině robě, Glagoljev ve hře Platonov je darebák, Tomáš v Záplavách, Diomédes v Troilovi a Kressidě), ve Viole (Století zázraků), v Divadle Ta Fantastika (Obraz Doriana Graye, Dáma s kaméliemi) a v Divadle v Dlouhé (Chiron v Titu Andronicovi, Hyppolytus ve Faidře, Zacharias Moirron v Molierovi), ve kterém byl od roku 2007 v trvalém angažmá (od r. 2010 na volné noze) a převzal tu další menší role v inscenacích Soudné sestry a Maškaráda čili Fantom opery; v současné době je možné ho v Divadle v Dlouhé vidět ještě ve zmíněné Faidře a dále v roli Choua (Kchung Šang-žen: Vějíř s broskvovými květy), jako Infanta (Calderón: Lékař své cti), jako Gigiho (Ende: Momo a zloději času), jako Rosse (Shakespeare: Macbeth) a jako Horáce a Adriána v úpravě Feydeauových frašek Dáváme děťátku klystýr! a „Kašlu na to“, řekla Hortensie. S Divadlem Masopust nazkoušel roli Rafaela ze hry Konec masopustu (J. Topol) a roli Branda ze hry Brand – Oheň (H. Ibsen) uváděnou v Divadle v Celetné. V nekonvenčním prostoru RARACH nazkoušel roli Operátora ve hře Miroslava Bambuška Do židů (režie J. Pokorný).

inscenace

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Petra Lustigová

Petra Lustigová, 14.5.1964 V současné době je k vidění ve Studiu Hrdinů v představeních "Církev" a "Marbot". V Alfrédu ve dvoře v představeních "Řekni něco" a "Arktický Robinson". Ve Strašnickém divadle v představení "Muž bez vlastností".

inscenace

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Petra Špalková

Začínala dětskými rolemi v Divadle Husa na provázku v Brně (Šašek a královna, Sviť, sviť, má hvězdo, Markéta Lazarová). V době svých gymnaziálních studií účinkovala v pražském Spolku Kašpar (titulní Ondina, Anna ve Fantomimě aj.), v letech 1996-99 byla členkou Činoherního klubu, kde si mimo jiné zahrála: Kateřinu (Zkrocení zlé ženy; získala za ní Cenu Thálie v kategorii mladý umělec), Lauru (Skleněný zvěřinec), Vicku (Zabiják Joe), Mášu (Tři sestry) aj. Hostovala v té době v Divadle v Dlouhé v roli Madam Chauchatové (Kouzelný vrch; Cena Alfréda Radoka v kategorii Talent roku). V letech 1999-2004 působila v Divadle Na zábradlí – mimo jiné: Luisa (Úklady a láska), Jelena (Strýček Váňa), Molly (V altánu), Dcera (JE SUiS),Sára (Pan Kolpert), Vivianne (Kosmonautův poslední vzkaz ženě, která…), Polina (Výnosné místo; nominace na Cenu Alfréda Radoka) aj. Než se stala členkou Činohry Národního divadla, hostovala zde v titulní roli VančurovyMarkéty Lazarové, v roli Marleny v Churchilové Prvotřídních ženách a Karin v KlimáčkověSupermarketu. Už jako členka souboru činohry Národního divadla (od 2004) nastudovala roliLady Milfordové v Schillerových Úkladech a lásce, Lízu Doolitlovou v Shawově Pygmaliónu,Hanu Jarvisovou ve Stoppardově Arkádii, zahrála si také Terezku (záskok) ve Stroupežnického Našich furiantech. Hrála Lenku ve Stoppardově Rock´n´Rollu, Pepičku ve Štechově komedii David a Goliáš aneb Pepička to zařídí, Mariannu v Kohoutově Malé hudbě moci, Regan v Shakespearově Králi Learovi, Kassandru v Shakespearově Troilovi a Kressidě, Klaudii Roe v Enronu. V současném repertoáru ji diváci mohou vidět na Nové scéně coby Dášu ve hře Lenky Lagronové Z prachu hvězd.

inscenace

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
Saša Rašilov

Vystudoval hudebně-dramatické oddělení Pražské konzervatoře (u prof. Heleny Lehké-Rejškové) a posléze ještě (1990-94) herectví na DAMU u prof. Luboše Pistoriuse a Jiřího Adamíry). V letech 1991-94 už hrál ve Studiu GAG Borise Hybnera (Al v trilogii Na konci zahrady jménem Hollywood) a od roku 1994 do roku 2002 byl členem pražského Divadla Komedie (Student Arkenholz v Sonátě duchů, Semiramis v Dceři vichřice, Andrej Prozorov ve Třech sestrách, Demetrius ve Snu noci svatojánské). Hostoval i na dalších scénách (v Divadle E. F. Buriana: Nicolas v Ardele, ve Spolku Kašpar: Leopold ve Vychovateli a titulní Clavijo, v Divadle Na zábradlí: Přítel v JE SuiS, se svoji manželkou Vandou Hybnerovou realizoval čtyři autorské a režijní projekty: Kolotoč, Pokus Pes čili Potwor a Židle v Divadle v Řeznické a Poslední dvě cigarety v Divadle Ponec). Se souborem Činohry Národního divadla hrál poprvé ještě v době svých studií (1988) Tomáše, vévodu z Clarencu v Shakespearově Králi Jindřichu IV. Řádným členem činohry Národního divadla je od roku 2002. Uvedl se zde jako Kristian v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, dále hrál Muže ve Volánkové Stísněné 22, Jang Suna v Brechtově Dobrém člověku ze Sečuanu, Kleanta v Molierově Lakomci, Ferdinanda v Schillerových Úkladech a lásce, Karla Kudrličku ve Stroupežnického Našich furiantech, Jakuba Mílu / Jiřího v adaptaci Němcové Babičky, George, vévodu z Clarence v Shakespearově Richardovi III., Hovstada v Ibsenově Nepříteli lidu, Jamieho v Nicholsonově hře Na ústupu, Chlestakova v Gogolově Revizorovi aj. V současnosti je možné ho vidět ve Stavovském divadle v roli Medveděnka v Čechovově Rackovi a Tělegina v Čechovově Strýčkovi Váňovi, Jiřího Voborského v Šamberkově Jedenáctém přikázání. Na jevišti Národního divadla představuje Tuláka v Ze života hmyzu bratří Čapků. Na Nové scéně má za sebou premiéru inscenace Po sametu v režii Jiřího

inscenace

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT
420PEOPLE

”I takhle se dá příjemně strávit večer.” Jan Nebeský poté, co s Lucií Trmíkovou a Davidem Prachařem poprvé zhlédnul naše představení Mirage na Nové scéně Národního divadla. Následovala velmi upřímná, ale příjemná smršť poznámek o tom, co se líbilo a co ne. Právě ta upřímnost, spojená s respektem a snahou o co nejlepší výsledek kohokoliv, byla předzvěstí plnohodnotné spolupráce.

”I takhle se dá příjemně strávit večer.”

WEBOVÁ STRÁNKA ZAVŘÍT

Piazzetta ND je místem, kde výtvarníci vytvorří svými instalacemi prostor pro recyklaci umění. Každý, kdo tudy projde se tak stává performerem!

S W E E T
S W E E T
S W E E T